A máme to tady. Myšlenka, kterou jsem rozvíjel už někdy v lednu, s pozvolna naplňuje. Populární tým ze Sonu už oznámil, že sezonu 2018 odstartuje na dvou frontách – Gerard de Rooy se nezúčastní Dakaru 2018 v Jižní Americe, ale přednost dá Africa Eco Race s cílem u Růžového jezera v Dakaru. V Jižní Americe bude s jeho kamionem závodit Federico Villagra. Pro nás, kdož jsme dakarskými tradicionalisty, je to dobrá zpráva. I když – jak z kterého pohledu.
Vytváří to na každý pád novou situaci právě v kategorii kamionů, která nás nejvíc zajímá. Tým de Rooy vždycky sloužil jako bóje pro ostatní krajany – jemu se chtěli podobat a vůči němu se vždycky vymezovali. Zatímco jeho táta Jan de Rooy dal v roce 2009 přednost Africe, Gerard dával vždy přednost podniku organizovanému ASO kvůli mediálnímu věhlasu i faktu, že se tu sešla ta nejlepší konkurence. Ostatní Holanďané, ač v Jižní Americe často neměli naději na úspěch a jeli se na závody „jen svézt“, dělali totéž.
Rozložení preferencí z let 2017-2018 je už ale trochu jiné. Holanďané si dali skvělé dostaveníčko na právě končící velmi atraktivní Morocco Desert Challenge, která nabídla sedm rozmanitých pouštních etap z bivaku do bivaku, bez jediného kilometru spojovacích úseků – pravý opak Dakaru v Jižní Americe. Konečně podnik, který útočí na pravý instinkt účastníků, kteří si chtějí zazávodit, ne být jen součástí gigantického průvodu po silnicích napříč celým kontinentem, s občasnou kratší speciálkou. I marocká soutěž vytváří výborné podhoubí a předpolí pro alespoň dočasný odklon dalších nizozemských týmů zpět do Afriky. připomeňme, že Holanďané dosud jinak Africa Race spíše ignorovali…
A je tu další faktor. Na Dakar 2018 budou připuštěny pouze kamiony s motorem o objemu do 13 litrů. Ty Kamaz nemá (s výjimkou jednoho kapotového speciálu, poháněného motorem Gyrtech, vývoj nového motoru JaMZ je otázkou) a Africa Race už se účastní. Pokud i sborná přejde alespoň dočasně do Afriky, je možné přehodnocení priorit i u dalších silných ekip (například Veka MAN, Mammoet/MKR apod.). A na takový krok by mohli obdobně zareagovat i Češi (Buggyra, Macík, Bonver Dakar Project), jimž jsou mauretánské duny stejně citově blíže než ty peruánské, jakkoli si to zatím nepřipouštějí…
Z Dakaru se postupně stal závod elit, jimž je věnována veškerá mediální pozornost. Patrně to tak i zůstane. Čelo kategorie automobilů (byť Peugeot skutečně odchází na tovární úrovni) a motocyklů (včetně pěti továrních týmů) s jezdeckými špičkami zůstává dál mimořádně atraktivní látkou. Je možné, že kategorii kamionů by ASO klidně položilo na oltář stále sílícímu novému statusu soutěže. Jestliže neustále rostou vedením soutěže tolik opakovaná čísla o mediální pozornosti, sociálních sítích, hvězdách, které na Dakaru závodí, a přitom neustále klesá počet účastníků, je to poněkud zvláštní trend. Mizí veškerá ta technika i lidé s dakarskými geny z povrchu zemského, nebo už zkrátka Dakar v Jižní Americe není soutěží pro ně? A jak s celou situací zamává slibně se rozvíjející letní Silk Way Rally, jejíž loňský ročník byl závodníky hodnocen mimořádně skvěle?
Přesto zůstane Dakar pod pořadatelskou kuratelou ASO dominantní maratónskou soutěží. Nová situace je ale jasnou známkou, že mnoha závodníkům došla trpělivost a že hledají takový pořadatelský produkt, který by přinejmenším dokázal saturovat jejich potřeby. Nastane-li tedy nějaké přeskupení soutěžících z jednoho kontinentu na druhý, nelze asi očekávat, že by šlo o trend trvalý, ale spíše dočasný. Tedy, pokud to ASO vezme jako příležitost učinit ze své soutěžácké ikony jménem Dakar znovu podnik atraktivní pro širší závodnické masy. Afrika patrně dál zůstane na druhém místě – nemá a nebude mít dořešeno téma bezpečnosti a je možné, že načasování nějakého incidentu je jen otázkou času. Ale fakt, že stále více maratónských závodníků dlouhodobě nakažených dakarským virem se na černý kontinent znovu vrací, je mi více než sympatický…
