Nad rallyovou Prahou kroutil Čápa hlavou

Na rally tramvají! Mé rozloučení se sezónou, na které jsem se hodně těšil. Fakt, že za velmi zvláštních okolností se budu účastnit jako divák, bylo poslední, co mě trápilo. Nebudu přece muset řešit žádné přejíždění, hledání míst, tahat se s tunou drahých krámů, abych něco vyfotil. Stejně mi to nakonec ráno nedalo. Zabalil jsem techniku, zapomněl jsem řízky v ledničce a vydal se skrz zmrzlé Holešovice chytit tramvaj.

Ranní Praha je krásná! Ranní světlo si pohrávalo s jinovatkou a vytvářelo krásnou atmosféru. A když mě to někde u Pražského hradu přestalo bavit, vkradla se mi to do hlavy ta zvláštní věc. Proč že vlastně jedu bez vesty? Vzpomínám si na věty z webu pořadatele: „Pražský rallysprint je volný motoristický podnik, kde platí jiné zásady akreditace … Závod se odehrává na menším prostoru …  Není proto možné uspokojit všechny zájemce o foto akreditaci. Pořadatel je nucen redukovat počty žadatelů … bude udělena nejvýznamnějším tištěným a internetovým titulům, či studiím“. Což zní férově. To, že jsem bezvýznamné prd, je také jasné. Jasné mi ale není, proč pořadatel z naší redakce vybral někoho, kdo o akreditaci vůbec nežádal a ani se tohohle podniku nebude účastnit? (Kolega se chtěl účastnit loni, kdy ale jeho žádosti nebylo vyhověno.) Než jsem si to stačil v hlavě nějak urovnat, tramvaj zastavila na Malovance.

Z příjemně vyhřáté tramvaje jsem vylezl do velmi nepříjemně studené Prahy. Už to nebylo tak romantické. V ten moment mi došlo, že to bylo minimálně odvážné, vyjít v lehké letní bundě. Hřála mě však myšlenka deseti létajících WRC a atmosféra pod Strahovským stadionem a tak jsem stále velmi dobře naladěn začal šplhat na Strahov.

A pak přišel ten nepříjemný moment. Má představa hezky stráveného víkendu na volném podniku, s příjemnou atmosférou, se pomalu začala rozpadat. Vstupné 250 Kč mi přišlo trochu moc, ale chápu, že organizovat závody je i finančně náročná záležitost. Tak jsem s již o něco menším úsměvem zaplatil.

Podotknu, že jsem nebyl jediný, komu tato událost trochu pokazila úsměv. Celou tuhle blbost pak už jen korunovali pořadatelé u kontroly lístků se spoustou žvástů na téma „zorganizovat rally přece stojí tunu peněz“. Nejsem agresivní člověk a obecně jsem proti zbytečnému násilí, ale kombinace jejich povýšenosti a důležitosti by si zasloužila pořádnou ránu. A tak jsem raději šel dál. Do startu zbývalo už jen pár minut!

Jen co jsem vylezl na křižovatku u Strahova, vyrazilo první WRCo ze startovní čáry. První zklamání – žádná atmosféra! Řev motoru, hlas komentátora a naprosté ticho. Nikdo nejásá, nikdo nefandí, žádné trubky, nic. A samá reklama! Transparenty pověšené všude, kde to jde. Dokonce i tak, že z vnitřku zatáčky, ihned po startu, nebylo možné vidět odjíždějící auta. Ok, řekl jsem si a snažil se všemi prostředky transparenty ignorovat. Foťák tuhle schopnost bohužel nemá.

A tak jsem první průjezd zůstal v davu a v tichosti jsem sledoval létající WRCa, smykujícího Kopáčka a šíleného Engeho. Díky tomu jsem měl čas si všímat věcí, které bych normálně ignoroval – například toho, že spousta diváků stojí hned za startem u vozů RZS, které stojí přímo na vnější straně velmi rychlé zatáčky. Jako pressák bych asi neměl problém si tam stoupnout, už jen proto, že bych se schoval za jeden z vozů. Fascinovalo mě ale, že na tom místě stál dav lidí, hned na chodníku, metr za akreditovanými novináři.

Někomu evidentně docvaklo, že by to mohl být průser, protože uprostřed druhého průjezdu odtud diváky pořadatel úspěšně vyhnal a vytyčil na místo veledůležitou pásku. Všichni přece ví, že bíločervená páska zachraňuje životy! A to dokonce i zpět časem! Stačí přece pustit ostrý průjezd, zjistit, na jaká nebezpečná místa je schopný si průměrně blbý člověk stoupnout, pak nechat seřadit auta na start další RZ (nechat je dlouhé minuty čekat, až vychladnou pneumatiky), mezitím tam vběhnout, vyhnat lidi a vypáskovat! Časoprostorové kontinum nejspíše nelze porušit a tak pořadatelé Pražského rallysprintu našli způsob, jak zamezit všem incidentům s diváky na všech budoucích rally! Mimo to by tedy osoba zodpovědná měla dostat Nobelovku a přepsat učebnice fyziky…

Teď trochu vážně. Z mého pohledu, díky vystupování pana Ječmínka před českými médii, se ze země, kde jsme úroveň zabezpečení rally měli snad nejlepší na světě, stala země, kde zabezpečení závodů máme nejhloupější na světě. Na jednu stranu si pořadatel dá práci s tím nádherně vypáskovat spoustu diváckých míst, na druhou stranu ale pak spoustu nebezpečných míst nechá bez pásky i těch krásných cedulek „ZAKÁZANÝ PROSTOR“. Teď nemluvím obecně, letos jsem si nikde jinde podobných zádrhelů nevšiml, teď se vyjadřuji k tomuto pražskému podniku.

Tím se má trpělivost začínala pomalu naplňovat a už jsem přemýšlel, že půjdu domů. Pak jsem si ale vzpomněl na jednu milou Strahovskou tradici – vítězná kolečka po konci RZ. Pořadatel ale provedl něco, čím tuto tradici konečně po letech snah zahubil. Ohřívací prostor na startu pro pár srdcařů, jedoucích čistě pro oko, odvážně – v bezpečí plotu a hromady pneumatik, za naprostého ticha, bez jakékoliv reakce od několika desítek diváků. Snad bych ještě pochopil ten plot a pneumatiky.

Chápu, o co pořadateli jde, ale tohle rozhodně nebylo místo, kde by bylo třeba něco až tak akutně dělat. Vítězná kolečka v davu lidí, za bouřlivé atmosféry, není věc zcela bezpečná, ale ani život ohrožující. Na rozdíl od ostré RZ, ale k tomu už jsem své napsal… „Health and safety people“ se samozřejmě budou vždycky chytat za hlavu, když uslyší kombinaci rychlé auto a dav lidí, ale člověk se může zmrzačit i na kancelářské židli a trocha zdravého rizika neškodí. To už rovnou můžeme zakázat motorky, žebříky a ostré rohy! Rally přece bylo vždy i o tom adrenalinu, co se z aut přelívá do davu diváků! Tohle se letos pořadateli 22. Tipcars Pražského rallysprintu fakt nepovedlo.

A s touhle poslední tečkou jsem se na to v průběhu třetího průjezdu vykašlal a šel raději domů uvařit si teplý čaj a sníst zapomenuté řízky. Zimu a ten bordel nedokáže vyvážit ani deset WRC, spousta dobrých pilotů a jejich skvělé průjezdy.