Prvního listopadu 1962 z posádky zbyla pouze její polovina. Ricardo se v honbě za nejrychlejším časem neoficiálního tréninku VC Mexika zabil. Čest jména Rodriguez následujících 9 let hájil Pedro, jehož život skončil podobně jako bratrův, ovšem po několika nezapomenutelných závodech na Porsche 917K týmu Johna Wyera.
První z legendárních jízd Pedra Rodrigueze se odehrála na britském okruhu Brands Hatch v roce 1970. Ráno na střechy boxů a hlavní věže bubnovaly kapky deště a pro polední 1000 km závod mezinárodního šampionátu značek platilo to samé. Nezmary byli jak diváci, tak soutěžící – publikum nazulo holinky a obléklo pršipláště, ale některé z týmů takové štěstí nemělo. Jejich ekvivalent výbavy do deště nebyl k mání – zásoba mokrých Good Yearů nestačila, takže byly některé z nich nuceny obout vlastnoručně prořezávané slicky.
Tato skutečnost vedla už v prvním kole ke kolizi – Barrie Smith měl prořezávané pneumatiky na zadku, ty vodu odvádět nestačily a v nájezdu do druhého kola svou Lolu rozstřelil o svodidla. Maršálové začali trosky okamžitě uklízet a v místech vlály žluté vlajky. Rodriguez měl tu smůlu, že jednou z vlajek mával na trati i ředitel závodu Nick Syrett a Mexičan ho při dvou průjezdech dvakrát málem přejel. S rozčíleným anglánem nechcete laškovat – Rodriguezovi byla okamžitě vyvěšená černá vlajka a když po několika kolech konečně zajel do boxů, dostal od Syretta řádně vyčiněno. Ředitel se zaťatými zuby a se slovy „TO – UŽ NIKDY – NEĎELEJ“ vlepil pilotovi tři pěstí do ramene, ale těžko říct, jestli Rodriguez v tu chvíli něco z toho vnímal. Jakmile šéfmechanik dveře jeho Porsche zavřel, zbyly po pětilitrovém závoďáku pouze čmouhy od pneumatik a pískot v uších.
Výsledkem černé vlajky byla kolová ztráta na vedoucího jezdce. Nezbylo nic jiného, než vplout do transu a na mokru jet, co to dá. Rodriguezovi do karet nehrála pouze jedna věc – ve vedení byl v tu chvíli další ‚rain master‘ Jacky Ickx. Jeho Ferrari však brzo přestaly fungovat stěrače a musel s problémem zastavit. Ve dvacátém kole už byl Rodriguez na čele a jeho náskok rostl. Leo Kinnunen, který se s ním o volant dělil se z 6 a 3/4 hodinového závodu sklouzl pouze hodinu – ostatní odkroutil Rodriguez, jehož ‚mokré‘ umění znamenalo pětikolový náskok na druhého v cíli.
foto: Porsche AG
