Úvodní fotografie: Blíž už se v davu k jezdci jako je Webber nedostanete a dobrou společnou fotku očekávat přes nával lidí nemůžete.
Letošní motoristická sezóna se blíží ke konci a roztočil se přestupový kolotoč, ale nejen to. Z F1 nám odchází Jenson Button a Felipe Massa. Patří mezi jedny z nejvýraznějších a nejpřátelštějších osobností v paddocku F1. Čas se také jako mračna stahují nad kariérou Fernanda Alonsa, který se již druhou sezónu trápí v Mclarenu. Zpočátku nespokojený, ale nejspíš nyní cítí satisfakci při pohledu na frustrovaného Vettela, který jej nahradil ve Ferrari. Někteří experti dokonce odhadují, že Vettel by brzy mohl také z F1 odejít.
Definitivní konec závodnické kariéry ale oznámil Mark Webber. Bývalý kolega Sebastiana Vettela z Red Bullu – chlapík, který nikdy neměl dost štěstí, a u Red Bullu byl vždy „ten druhý“. Nikdy jsem nepatřil mezi jeho velké fanoušky, ale když se ohlédnu za jeho kariérou a jeho postoji v různých situacích, tak bych se zpětně mezi jeho fanoušky zařadil.
Psal se rok 2010, když Red Bully vrazily poprvé do sezóny naladěny na mistrovskou vlnu a právě Vettel s Webberem a Alonsem spolu bojovali o titul mistra světa, o kterém se rozhodlo až v posledním závodě. Během roku se ale vztah mezi jezdci Red Bullu prvně na závodní trati vyhrotil při vzájemné kolizi v Turecku. Kolize patří mezi ony významné momenty v historii F1.
Red Bull Crash in Turkey 2010 from Raul Gullon on Vimeo.
Roku 2011 jsem s přáteli navštívil závodní víkend v Monze. Většinu dne, když se nedělo nic zajímavého, jsme prostáli kousek od parkoviště se soukromými vozy závodníků a potkali jsme mnohé z nich. Zatímco právě Webber se pohyboval mimo paddock bez problému, Vettel lezl kánaly. Red Bull přijel vypálit rybník Ferrari (nakonec zdárně, i když vysokorychlostní tratě motorům Renault v Red Bullech neseděly) a Vettel nebyl v Itálii v této době příliš oblíbený.
Z tohoto víkendu mám na oba jezdce jednu z velkých vzpomínek. Na okruh jsme s kamarádem vezli mnoho fotek na podpis. Měl jsem jednu z těch nejsmělejších s obavou, že mi jí ani jeden nebude chtít podepsat. Fotku z havárie v Turecku! Webber při pohledu na fotografii roztáhl úsměv a citoslovečně vykřikl, což mezi zbytkem davu vyvolalo zájem, na co že to ten Webber tak reaguje. Nakonec se ho jeden z nich při tom, když mi ochotně podepisoval fotografii, zeptal: „Jak na to vzpomínáš?“ Webber ještě veseleji odpověděl: „Je to dobrá vzpomínka,“ a s pozdravem a škodolibým pousmáním odešel.
Na druhou stranu Vettel odjížděl z okruhu poslední, až když se setmělo. A ještě navíc odcházel neobvyklým vchodem, právě, aby předešel konfrontaci s italskými fanoušky. Ne omylem to tak bylo přesně na druhé straně paddocku, který jsem musel celý obíhat, když jsem číhal u parkoviště jeho auta, které přišel vyzvednout jeho fyzioterapeut a kamarád Tommi Pärmäkoski, který mě při běhu za jeho autem notně motivoval a po příjezdu na místo, ještě přátelsky započal řeč a jal se vysvětlovat, proč že to nejde Vettel vstupem jako všichni ostatní.
Tohle byla takticky až druhá fotka, kterou jsem mu předložil k podpisu, při níž se Vettel ještě více schoval pod kšiltovku. Z počátku se totiž tvářil úplně nenápadně, jako kdyby vůbec nevěděl, že tam na něj čekám.
Foto: Vzájemná kolize obou jezdců ve VC Turecka 2010, která nastartovala rivalitu mezi oběma jezdci. Oba signovali osobně.
Právě tuto fotku podepsanou jimi dvěma považuji za jednu z nejcennějších ve svojí sbírce, právě i kvůli příběhům které se okolo ní odehrály.
Když jsem navštívil Monzu podruhé, roku 2014, potkal jsem Webbera znovu. Bylo to jeho první rok, kdy byl mimo F1 a i přesto občas jako host dorazil na nějaký závod. Příval fanoušků, který se na něj nalepil, mu dělal tehdy ještě větší radost. Mezitím mu David Coulthard bez okolního povšimnutí razil cestu jako bodyguard. Oba se na sebe navzájem smáli a užívali si atmosféru. Já jsem dělal Webberovi skoro celou cestu záda, protože jsem se s ním chtěl vyfotit. Bez šance. S kamarádem jsme ale odcházeli pobavení.
Webber si tak můj pohled na něj ještě více utužil, tenhle člověk má opravdu charisma a je skvělý závodník a dle mého názoru i člověk. Během jeho kariéry jsme u něj zaznamenali mnoho chvil, kdy se choval „jako stará škola“, není ta mladá „guma“, která přichází do F1 papouškovat poslušně to, co jim PR oddělení týmu nařídí. A proto si ho velmi vážím a lituji jeho pověšení helmy na hřebík.
Foto: Pavel Šimek – archiv
