Částečně bych souhlasil, pokud by se tato diskuze odehrála o několik let dřív. S příchodem vozů nové generace totiž velké V8 tak trochu ztratily nálepku -BADASS-. Z divokých mustangů tancujících mezi svodidly, v nichž hrály pedály větší roli než volant, se staly s trochou nadsázky krotké klisničky. Vysoký bezpečnostní standard a zápis v oficiálním kalendáři FIA pak vyvrací jakékoli pochyby o „divoké protinožčí šou“. To co je na V8SC možná nebezpečné, jsou legendární tratě, které mají do těch evropských svou nebezpečností daleko. Traťe lemují většinou betonové bariéry, ultrarychlé pasáže končí velmi záludnými sériemi zatáček, a třeba v Bathurstu sem tam do traťe skočí kolkan. (Tyto fakty vyjma klokana alespoň mě a australským fanouškům nevadí.)
Takže proč série jako V8 Supercars nemá v Evropě šanci? Neměla by dostatečnou fanouškovskou základnu. Australští piloti jsou ve svém domácím šampionátu opravdovými legendami. To samé platí o okruzích. Série má navíc doma v Austrálii velmi bohatou historii a tradici. A za další, koncept velkých V8 motorů v Evropě (i přesto že do budoucna V8 Supercars hodlá od V8 upustit), kde vládnou nízkoobjemové motory, nemá žádný smysl. Chvíli to zkoušeli Italové. Epizoda cesťáků Superstars trvala nějakých deset let a loni tiše skončila. Když už by se nějaký pokus přecejenom konal, zůstal by na poloamatérské úrovni bez jakéhokoli angažmá automobilek. Jako příklad vezmu NASCAR. V USA je to motoristický strop. Evropské publikum takovému „cizímu“ stylu závodění prostě nedokáže přijít na chuť – oválů máme hned několik, přesto se evropská série NASCAR jezdí na běžných autodromech s pravými i levými zatáčkami a na dočasně vytvořených okruzích, s nadsázkou řečeno, někde ve Francii před supermarketem, za účasti soukromých týmů a pilotů.
foto: V8 Supercars media
