Wallride Lance Strolla na bezpečnostním hrazení v Monze, prasklý ochranný oblouk na Dallaře Gustava Menezese po saltě ve Spa, a vůz Michele Beretty letící kokpitem přímo na hranu betonové bariéry na Norisringu. Ve všech případech měli piloti nehorázné štěstí a od karambolu odkráčeli svépomocí. Může ale přijít den, kdy se tak nestane.
Příčina většiny havárií byla nerespektování soupeře, neposkytnutí místa na trati a zevrubná snaha uhájit pozici za každou cenu. Jenže co jiného než horkou hlavu lze čekat od třicetičlenného pole plného ambiciózních mladíků, kteří mají jen jediný cíl – Formuli 1? Většina z nich má za sebou pouze jednu, nebo dokonce žádnou sezónu za volantem monopostu, a to je málo. Rychlost některým adeptům rozhodně nechybí (což můžeme vidět na příkladu Felixe Rosenqvista – ten jako jediný do dvoulitrové formule usedá už neuvěřitelnou šestou sezónou, přesto ho mladší a méně zkušenější poráží), ale závodění s dalšími vozy na trati není jen o ní.
Porovnejme letošní sezónu s prvním rokem F3 Eurosérie (2003), krom toho, že věkový průměr první desítky se snížil o dva roky, na neuvěřitelných 18,7 let, je velký zkušenostní rozdíl i mezi šampiónem/resp průběžným lídrem. Zatímco mistr sezóny 2003, Ryan Briscoe, měl už od roku 2000 zkušenosti s Formulí Renault a národními F3, současný lídr má za sebou pouze jeden rok ve Formuli Renault…
Důvodem samozřejmě není pouze dychtivost a chtíč postupovat po formulovém žebříčku co nejrychleji, ale také absence národních šampionátů. Velmoci motorsportu jako Velká Británie, Německo, nebo Itálie, které dříve nabízely pestrou škálu národních sérií pro piloty různých zkušeností, mohou v současnosti nabídkout pouze Formuli 4…
Na nápravě problému se ve FIA usilovně pracuje, a mluví se o návratu minimálně dvou národních šampionátů F3 (nebo jejich alternativ) – v Německu a ve Velké Británii.
