BTCC
Země, která přišla s veleúspěšnou kategorií superturismo se v polovině devadesátých let mohla honosit nejlepším šampionátem cestovních vozů, který mohl svět nabídnout. Do británie proudily milióny z kas světových automobilek jako je Volvo, Nissan, Honda, BMW, nebo Renault. Podobně to bylo s piloty. Do BTCC přicházeli profesionálové ze sportovních vozů a z formulí. Mezi touto konkurencí vyrostli třeba James Thompson, Yvan Muller, nebo Rickard Rydell. Jenže doba se mění, BTCC od konce devadesátých let vystřídalo tři další kategorie a v současnosti se usadilo u NGTC (Next Generation Touring Car – závoďáky postavené na základech velkých rodinných sedanů a hatchbacků s dvoulitrovým turbomotorem). Světových továrních značek a pilotů ubylo, letos je startovní pole složeno jen z Britských a jednoho Irského pilota, přesto domácí ostrovní šampionát slaví obrovský úspěch. Letošní sezóny se účastní celkem 12 značek, z toho 4 budou bojovat o titul v poháru konstruktérů – Honda (Team Dynamics), MG (888), Infiniti (Paras Racing), BMW (West Surrey Racing). Jako konstruktér se může zaregistrovat tým s, nebo bez tovární podpory, který si staví vlastní vůz. Svépomocí vzniká většina vozů v BTCC, většina stájí však zůstává u statutu soukromého týmu. Ve zdánlivě nevýrazných jezdeckých sestavách lze mezi piloty z různých klubových podniků najít i ostřílené piloty. Letošní hvězdou v BTCC je bezesporu Andy Priaulx – trojnásobný světový šampion usedl, jak už bývá zvykem, do vozu BMW. Na okruhu se opět potkává nerozlučná dvojka britských veteránů – Matt Neal a Jason Plato, jejichž setkání na trati většinou končí polámanými plechy. Incidenty pak ústí ve slovní potyčky, kterými proti sobě nešetří ani v paddocku, ani v televizních rozvohorech. Toto všechno se na britských ostrovech odehrává před třicetitisícovým publikem pravidelně navštěvujícím okruhy seriálu, a také před objektivem televizních kamer britské společnosti ITV. Ty do domovů fanoušků přinášejí živé přenosy ze všech třech víkendových závodů.
INDYCAR
Nepřímým konkurentem Formule 1 jsou už několik let americké formule. Pokud si fanda monopostů stěžuje na nevyrovnanost pole a pořád stejné vítěze ve F1, Indycar je řešením – loni se ve vítězné aleji vystřídalo osm různých pilotů. Každý tým sice disponuje stejným šasi, ale motory jsou k dispozici dva – Chevrolet a Honda, letos má navíc každá značka své vlastní aerodynamické kity. O kvalitě šampionátu dokládá to, že Indycar je stejně jako třeba DTM oblíbenou destinací bývalých pilotů Formule 1, a to už velmi dlouhou dobu. V devadesátých letech se po tratích severní ameriky proháněli Emerson Fittipaldi, Nigel Mansell, nebo Mario Andretti. Letos je to třeba Sebastien Bourdais, Justin Wilson, nebo Juan Pablo Montoya (který vyhrál letošní první závod v St. Petersburgu). Z části je americká série i jakýmsi salónem odmítnutých. Současná Formule 1 totiž přeje pouze privilegovaným pilotům, a i letos za oceánem nachází útočiště piloti, kteří se zastavili na stupínku těsně před závody Grand Prix – Stefano Coletti, Luca Filippi, nebo Carlos Huertas. Ani na jednotvárnost a nudnost okruhů si nelze stěžovat. Sezóna nabízí tradiční mix pouličních okruhů (vrcholem je závod na ulicích Long Beach), klasických přírodních autodromů (mezi nej se řadí Mid Ohio), a oválů (tradičním vrcholem je květnový závod 500 mil v Indianapolis). Živé přenosy ze závodů vysílá v našem regionu Slovak Sport.
Obě série budeme v průběhu roku sledovat v našem týdenním souhrnu.
foto: BTCC a Indycar media
