Prvních pět etap letošního Africa Eco Race má tým PROMET/EXCALIBUR Tomáše Tomečka úspěšně za sebou. Tím pro závodníky končí marocká část a po dni volna přijde na řadu první ze šesti etap v Mauretánii. Tomáš Tomeček s Ladislavem Lálou v celkovém pořadí figurují na druhé příčce mezi oběma Kamazy, v absolutním pořadí všech automobilů jsou na osmém místě se ztrátou jedné hodiny a osmi minut na vedoucí belgické duo Loomans, Driesmans (Toyota). Českopolská posádka Miroslav Zapletal, Bartolomiej Boba se s Hummerem v poslední etapě ztratila okolo 50 minut a musela opustit průběžné vedení v soutěži, i tak se drží na skvělém třetím místě (+26:46).
Další náročná rozbíječka
4. etapa: Assa – As Sakn (379 km, celkem 394 km)
Výsledky ve 4. etapě: 1. Shibalov 04:11:19, 2. Tomeček 04:43:32, 3. Bouwens (Iveco) 05:14:57, 4. Kuprianov 05:26:06
Výsledky po 4. etapě: 1. Shibalov 16:16:03, 2. Tomeček 16:59:29, 3. Kuprianov 17:40:13, 4. Bouwens 20:48:16
Čtvrtou etapu z Assy do As Sakn popsal sportovní ředitel soutěže René Metge jako jednu ze svých nejoblíbenějších. Po svižnějším začátku, zpestřeném tradičními marockými příkopy, dírami, hrby a roletami, se prostor otevřel a kamenitý podklad vystřídal písek. Zajímavá byla i trialová část, která však byla zejména pro kamiony poněkud užší. Pohled do otevřené krajiny byl však pro ty, kdo se dostali až sem, sladkou odměnou.
Tomáš Tomeček: „Nejspíš se budu opakovat, ale protože jsme v Maroku, tak to byla opět rozbíječka, jak se patří. Auto i my jsme dostali co proto.“ Tatra se startovním číslem 400 dokázala být v úvodu etapy velmi rychlá, nicméně před dvacátým kilometrem se rozsvítila jedna z červených kontrolek signalizující přehřátí motoru a atmosféra v kabině rázem zvážněla. „Měli jsme problém s chlazením motoru, teplota vystřelila až na 220 stupňů Celsia a chtě nechtě jsme museli zastavit. V úvahu připadalo několik možností a my jsme si moc přáli, aby to nebylo to, co nás napadlo jako první,“ pokračuje Tomeček. Prozatímní oprava naštěstí zafungovala a Tatra se zase rozjela. Těm, kteří díky Iritracku sledují její pohyb online, rázem spadl kámen ze srdce. Mezitím se však kolem prohnalo několik dalších kamionů i aut.
„Prostě jsme si to udělali na začátku o něco zajímavější,“ vrací se k situaci s přehřátým motorem navigátor Ladislav Lála. „Poměrně brzy jsme narazili na Elisabeth Jacinto, která stála na dlouhém rovném úseku asi dvě stě metrů za nebezpečnou terénní nerovností. O něco později Tomáš mimo pistu předjel Kovacsovu Scanii. Byla to trochu divočejší jízda, na kterou se z kabiny chtěl podívat i utržený hasící přístroj.“
Po projetí posledním kontrolním bodem se již posádka těšila na cíl. Tomečkův navigátor popisuje závěr etapy takto: „Změny v itineráři neobsahovaly v jednom problematickém místě azimut. Naštěstí jsme poměrně brzy zjistili, že je něco špatně.“ Stopy kamionu očividně zaujaly mnoho Tomečkových soupeřů, kteří se na tomto problematickém místě vydali špatným směrem.
„Konec dobrý, všechno dobré,“ shrnuje své pocity z dneška Tomeček a hned pokračuje. „Tlumení nám neumožňuje jet na rozbitých úsecích ještě rychleji. Už takto je to poměrně divoká jízda. Navzdory dílčím problémům jsem s dnešním výsledkem spokojený. Láďa odvedl dobrou práci a to, že jsme byli v cíli druzí, je toho důkazem.“
Ve znamení rychlosti
5. etapa: As Sakn – Dakhla (225 km, celkem 757 km)
Výsledky v 5. etapě: 1. Kuprianov 02:03:08, 2. Jacinto 02:06:16, 3. Shibalov 02:08:10, 4. Tomeček 02:15:50
Výsledky po 5. etapě: 1. Shibalov 18:24:13, 2. Tomeček 19:15:19, 3. Kuprianov 19:43:21, 4. Bouwens 23:12:11
Pátá rychlostní zkouška vedoucí z As Sakn do Dakhly přinesla po zkrácení v důsledku zvýšeného stavu vody v jednom úseku „jen“ 204 ostrých kilometrů. Jednalo se o velmi rychlou etapu, během které se poměrně často uplatňoval omezovač zabraňující překročení regulemi stanovené maximální rychlosti 150 km/h.
Tomečkova Tatra startovala jako druhý kamion a od prvních metrů jela ve velmi slušném tempu precizní etapu. Kolem dvacátého kilometru však Iritrack prozradil, že startovní číslo 400 jede rychlostí 0 km/h. Co přesně se stalo, prozrazuje Tomáš Tomeček: „Podobně jako včera jsme museli poměrně brzy stavět. Uvolnila se nám vzpěra rámu čelního skla a začala divoce šermovat před Láďou. Bylo otázkou času, kdy nám ta trubka rozbije čelní sklo, tak jsme raději zastavili a provizorně to opravili. To nás bohužel stálo pár cenných minut.“ Po svižnějším začátku přišly techničtější pasáže a kamenitý povrch se střídal s pískem. „Osobně se mi tento typ etap moc nelíbí. Jede se velmi často na omezovač a v rychlosti kolem 150 km/h může i sebemenší přehlédnutí přinést nebezpečnou situaci. Zkrotit kamion upalující maximální rychlostí na pár metrech prostě nejde,“ uzavírá Tomeček a přidává ještě jeden úsměvný moment. „Během jízdy v silném protivětru se nám začala samovolně zapínat klimatizace, v našem případě se tedy otevíral stropní poklop. Snažil jsem se ho chvíli držet, ale když mi Láďa slíbil, že najde lepší trasu, tak jsem to vzdal.“
Jak vypadala etapa z pohledu Tomečkova navigátora Ladislava Lály? „Zpočátku to pro mě bylo poměrně jednoduché, změn nebylo moc a Tomáš jel fantasticky. Nebyla by to ale Africa Race, aby organizátoři nevymysleli něco na zmatení posádek. U jedné neviditelné odbočky jsem sice přesně věděl co a jak, ale asi jsem nebyl dostatečně důrazný a tak jsme chvíli pokračovali ve stopách aut před námi. Velmi brzy jsme se však dokázali vrátit na správný kurz. Hovoříme o navigaci v poušti, kde se jede převážně podle azimutů a vzdálenosti. Ještě zajímavější to bylo v úseku, kde se projíždělo řekou. Všude byly lavory plné vody a bahna, vegetace, velbloudí trávy, prostě terén, do kterého by soudný člověk dobrovolně nevjel. Itinerář se navíc pro tento úsek večer před etapou změnil a nebyl úplně přesný. Díky skvělé Tomášově jízdě jsme se z tohoto problematického úseku nakonec vymotali a podle toho co mi říkali navigátoři kamionů jedoucí za námi, tak naše stopy posloužily jako dobré vodítko.“
Tomáš Tomeček právě k průjezdu tohoto místa dodává: „Láďa mi hlásil směr, kterým mám jet a vzdálenost, ale volba stopy byla samozřejmě na mě. Musel jsem dávat velký pozor, abychom někde nezapadli, protože z bahna, které bylo všude okolo, bychom se mohli dostávat déle než dlouho.“ Několik aut v tomto úseku ostatně zapadlo a stalo se vděčným objektem zájmu televizních kamer.
Od tohoto okamžiku dále to byl sprint až do cíle, tedy opět jízda na omezovač. Kvalitní tlumení je právě pro rychlé a rozbité úseky klíčovým faktorem. „Startovní pole je rok od roku rychlejší a zásadní podíl na tom mají právě tlumiče,“ říká k tomu Tomeček. „Pro příští rok bych se na to chtěl více zaměřit, protože by nám to mělo umožnit rychlejší a komfortnější jízdu.“
Po 550 km dlouhé spojovací etapě dorazila závodní karavana do marocké Dakhly, tedy na pobřeží Atlantického oceánu, kde se na jeden den zastaví. Na programu je totiž zasloužený den volna, který posádky stráví servisem vozu a snad i trochu zaslouženým odpočinkem.
„Cesta do Dakhly byla dlouhá a navíc jsme projížděli písečnou bouří,“ uzavírá Tomeček a jeho navigátor k tomu dodává: „Kvůli nepříznivým podmínkám nemohly přiletět vrtulníky. Spojovačku jsme jeli povětšinou kolem pobřeží, ale viditelnost byla opravdu mizerná. Naštěstí jsme nepřejeli žádného z velbloudů, kterých bylo kolem cesty i na ní nepočítaně. Naši šikovní mechanici, Jaroslav Žerdík a Leopold Paďour, budou mít dnes dlouhý den. Vůbec jim tu práci nezávidím. Celý den sedí v autě a večer spravují to, co jsme my přes den rozbili.“
