Kdo nás znal, ví, že my dva jsme byli jeden a že jeho ztráta je pro mě pomalu smrtící. Vzpomínám si na myšlenku, která mě napadla jako druhá, když jsem se tu šílenou zprávu dozvěděla. A sice, že děkuji tomu nahoře, že mi Miloška seslal do mého života, abych se mohla nakazit jeho radostí ze života, jeho úsměvem, jeho bláznivou a srdečnou povahou a že mě dělal jen a jen šťastnou. Opravdu neexistuje chvíle, kdy bych cítila, že je něco špatně. Děkuji, že jsem měla tu čest být jeho ženou a mít právě s ním syna!
Podle reakci okolí snad mohu říct, že jestli Milošek pozoroval rozloučení v Bělé, tak byl asi spokojený. Tolik lidí, kolik dorazilo! Moc si toho vážím a všem děkuji. A moc děkuji za to, že se tolik snažíte krásně uchovat vzpomínku na něj a sbíráte fotografie, které s láskou prohlížím a jsem moc hrdá! Děkuji vám všem.
Veronika Vágner
Race in peace
Upřímnou soustrast 🙁