World series by Renault: Show, která bude chybět

Já jsem tuto sérii od roku 2010 pravidelně navštěvovala naživo, nejdříve jako fanoušek a od roku 2012 jako novinář. Chtěla bych tedy na tuto sérii zavzpomínat z obou pohledů. Podotýkám, že účelem tohoto článku není shrnout všech 11 sezón, ale jen přiblížit, co jsem prožila já. 

Na skok do Brna

Pro českého fanouška bylo jistě nejvýznamnějším zážitkem této série, když v roce 2010 zamířila do Brna. A že tu bylo co k vidění. Wolrd series by Renault se totiž vyznačovala tím, že dokázala připravit perfektní zážitek nejen pro milovníky motosportu ale i pro jejich celé rodiny.

K vidění bývaly závody hned tří sérií, i když hlavním lákadlem byla samozřejmě Formule Renault 3.5 – krásná rychlá auta, pilotovaná mladými talenty, kteří tu soupeřili o přímý postup do Formule 1. Jedním ze  stěžejních bodů programu byly také F1 show, kterých se často účastnili přímo piloti F1 a další doprovodný program zapříčinil to, že se na trati něco dělo vlastně neustále. Nechyběl ani program mimo trať, včetně autogramiád a na své si přišly i děti. Vše bylo navíc úplně zadarmo, s přístupem na hlavní tribunu i do paddocku. Není tedy divu, že tribuny bývaly plné, o takové návštěvnosti si mohla nechat zdát i formule 1. 200 tisíc lidí za víkend nebylo výjimkou. V Česku to bylo poněkud skromnější, návštěvnost za víkend činila 66 tisíc lidí, i to byl možná důvod, proč už se sem WSR nikdy nevrátila…

Pro českého fanouška byly v Brně největším lákadlem domácí týmy ISR a Charouz Racing a čeští piloti Filip Salaquarda a Jan Charouz (asi není nutno dodávat, pro jaké týmy jezdili). A českým barvám se tenkrát opravdu dařilo, Filip Salaquarda získal obě pole position, a oba závody vyhrál jeho týmový kolega Esteban Guerrieri z ISR. 

Ale v poli bylo možné nalézt i další významná jména jako Daniel Ricciardo, Brendon Hartley (dnes jezdí po boku Marka Webbera ve WEC), Stefano Coletti a pro titul si ten rok jel Mikhail Aleshin. F1 show měl tenkrát na starosti Renault F1 team a se dvěma roky starým vozem F1 se tu projel Jerome D´Ambrosio, z kterého se o rok později stal pilot F1.

České barvy se neztratily

Ve formulovém sportu zatím Češi příliš úspěchu nezaznamenali.  Avšak ISR a Charouz racing zde tvořily výjimku. Dobré brněnské výsledky znamenaly jen malou část jejich úspěchu. Esteban Guerrieri totiž ten rok (sezóna 2010) bojoval o titul a tým ISR v šampionátu skončil druhý, to zaujalo vedení Red Bullu a pro sezónu 2011 posadili do jejich vozu Daniela Ricciarda. Ten se navíc v půlce sezóny 2011 stal pilotem F1, přičemž pokračoval i nadále v závodění v FR 3.5 takže se tým z Čestlic mohl chlubit pilotem královny motorsportu ve svém voze. Ani Charouz Racing se neztratil, spojil se se společností Gravity a jejich pilot Jan Charouz se stal jedním z rezervních jezdců týmu Renault F1. O rok později navíc Gravity Charouz spolupráci s Renaultem (tehdy již pod názvem Lotus) ještě prohloubil, převzal jeho jméno a tým F1 do něho začal nasazovat piloty ze svého juniorského programu.

V roce 2012 sbírala ISR úspěchy se Samem Birdem ale pak začala sláva tohoto týmu pomalu upadat.  Lotus byl naopak na vzestupu, například v roce 2013 se jim v Rakousku povedl skvělý kousek, když s Marcem Sorensenem vyhráli oba závody. V roce 2014 ISR nasazovalo už jen jeden vůz a po sezóně ze šampionátu odešli úplně. Lotus naopak zažíval svůj vrchol v sezóně 2015 když s Mathhieu Vaxivierem bojovaly o titul. Titul nakonec sice získal Oliver Rowland, ale Vaxiviere mu byl rovnocenným soupeřem, třikrát dokázal zvítězit a k tomu přidal dalších sedm pódiových umístění. Lotus bude pokračovat se závoděním i ve Formuli V8 3.5. Jako své jezdce oznámil dlouholetého pilota GP2 René Bindera a Roye Nissany. 

Miláček davů Albert Costa

V divácích u televizních obrazovek jméno Albert Costa možná příliš dojem nezanechalo. Fanoušci, kteří navštěvovali závody naživo, na něj ale budou mít jiný názor. Dokázal si získat snad každého od Barcelony po Moskvu. Mladý Katalánec ve World series by Renault prožil opravdu velký kus kariéry. V roce 2008 zde začal závodit ve Formuli Renault 2.0 Eurocup. Tam o sezónu později vybojoval titul, když porazil svého téměř jmenovce i kamaráda Antonia Felixe da Costu.  Pro sezónu 2010 to znamenalo logický přestup do Formule Renault 3.5. A ten rok také kolem Alberta začalo to velké šílenství. Ne že by byl na trati tak výjimečný, ale davy si získal svou přátelskou povahou, ochotou a věčným úsměvem na tváři. Fanoušci ho milovali, a on miloval je.

Ve Formuli Renault 3.5 prožil celkem 2 sezóny v týmu Epsilon Euskadi. První rok skončil celkově pátý, druhý čtvrtý. A ve svém úplně posledním závodě této série si dokázal připsat i první vítězství, a bylo to zrovna doma v Barceloně. Hospodářská krize, která v té době postihla Španělsko ale zapříčinila to, že na závodění již nedokázal sehnat peníze. A byl rád, když se pro sezónu 2012 dokázal uchytit alespoň v pro něho podřadné Megane Trophy, která se též jezdila v rámci Word series by renault. Tam bojoval o titul s Basem Schothorstem. Costově popularitě ani přestup do této série neublížil, naopak díky přítomnosti Alberta ten rok získala popularitu Megane Trophy. Sezóna vyústila famózním a nezapomenutelným finále opět u Alberta doma v Barceloně.

Do Barcelony přijel s velkým bodovým náskokem nad Basem Schothorstem v kvalifikacích si navíc vybojoval jedno druhé místo a jedno pole position. Jelikož jeho soupeř startoval až z hlouby pole, zdálo se, že titul má jistý. Při startu do prvního závodu, ale přišel problém s převodovkou, Albert nedokázal odstartovat a komisaři ho museli z druhého místa zatlačit do garáží. Schothorst navíc v závodě zvítězil. Takže se Albert dostal do vážně těžké situace. V druhém závodě mu nestačilo pouze vyhrát, musel spoléhat na tom, že Bas nedojede na stupních vítězů.

Po startu se Albert udržel ve vedení. A svým výkonem ukázal, že jeho talent převyšuje možnosti této série. Takřka okamžitě si utvořil velký náskok a jel vstříc vítězství, v bitvě o titul mu to ale nebylo moc platné. Bas se mezitím totiž dostal na čtvrté míst, a útočil na třetího Niccola Nalia, což byl zároveň Costův kolega, kdyby ho překonal, titul by byl jeho. Byl to hodně tvrdý závod, Schothorst útočil všude kde se dalo, ale Nalio, naprosto neznámý a nevýznamný pilot se držel. Albert měl takový náskok, že byl dávno v cíli a pak následovalo nekonečné čekání, jak si Nalio dokáže poradit se situací. A povedlo se! Costa mohl slavit titul. A celá Barcelona slavila s ním.

Od té doby si již Albert nikdy nezazávodil. Z WSR neodešel, začal pracovat jako kouč pilotů FR 3.5 a snažil se vydělat nějaké peníze. Letos bude koučovat v MotoGP a ač své úplné plány ještě neprozradil, z náznaků se dá vypozorovat, že chystá nějaké závodění s Jaguárem. Snad mu tedy návrat na závodní tratě konečně vyjde…

Silný ročník 2012

Formule Renault 3.5 nikdy neměla nouze o známá jména za volantem. Přesto se ročník 2012, co se týče hvězd v kokpitu, vyjímá nejvíce. Týmy formule 1 se totiž ten rok rozhodly do FR 3.5 posadit své rezervní piloty, jelikož při působení v GP2 by se nemohli účastnit pátečních tréninku F1. Největším lákadlem byl Jules Bianchi, v té době rezervní  pilot Force India, Sam Bird, rezervní pilot Mercedesu, velký talent Antonio Felix da Costa z Red Bullu, nebo Alexander Rossi z Caterhamu.

To představovalo pro fanoušky WSR značnou atrakci. V GP2 jsou totiž piloti od motoristických fanoušků drženi minimálně za dvěma ploty, kdežto ve WSR se fanoušci se svými idoly mohou setkat při autogramiádách nebo si počkat na společnou fotku v paddocku. To ocenili obzvláště fanynky Julese Biachiho, jelikož šílenství kolem něho právě ten rok nabíralo vrcholu. Dívky z celé Evropy se tak nemohly dočkat až Word series by Renaut zavítá právě do jejich země. Jules kromě talentu totiž oplýval i perfektním vzhledem, včetně neodolatelného úsměvu, kterým nikdy nešetřil a ke svým obdivovatelkám byl vždy vstřícný a velmi milý.

Jules byl z hvězdně obsazeného pole také pilotem, který měl ten rok nejlepší výsledky. O titul bojoval s Robinem Frijnsem. Bitva se tehdy protáhla až do posledního závodu sezóny. Bohužel to všechno skončilo značně kontroverzím způsobem, Robin Frijns, který měl v té době na kontě více bodů, Julese sestřelil, a ten již nebyl schopen pokračovat v závodě. Frijns do cíle bez problémů dojel, ale následně byl za svůj manévr penalizován a propadl se mimo body. Což mu ale nemuselo vadit, protože byl ve vedení už před závodem, takže titul slavil on. 

Až na konec světa, nebo stačí jen do Moskvy

Ač Word series by Renault byla dle názvu světová, všechny její závody se odehrávaly v tradičním evropském prostředí. I když různé snahy tu byly, mělo se jen například v Číně nebo Jižní Americe. Ale to se neslučovalo se snahou zajistit týmům co nejnižší náklady. Proto z těchto „exotických“ destinací sešlo, a nejvzdálenější místo kam WSR zavítala byla Moskva, odehrály se tam ovšem tři nezapomenutelné sezóny.

V roce 2012 tam právě World series by Renault otevřela svým závodním víkendem zbrusu nový okruh Moscow Raceway. A ač okruh je poměrně vzdálený od Moskvy, tribuny byly vždycky plné. V Rusku byly v té době formulové závody teprve na vzestupu, ale z Rusů se téměř okamžitě stali vášnivý fanouškové podobní třeba těm maďarským. Možná s tím mělo co dělat velké množství ruských pilotů ve startovním poli, nebo i to, že v Moskvě se všechny tři závody opravdu vyvedly. Například v roce 2012 zde Arthur Pic dokázal získat své jediné vítězství ve Formuli Renault 3.5 Sezóna 2013 zase byla okořeněna velkým karambolem Lucase Forestiho, kdy pilot skončil hlavou zabořenou v kačírku. A nejzábavnější zde byla asi sezóna 2014.

V prvním závodě z pole position startoval domácí hrdina Sergej Sirotkin (v té době ještě mizerný jezdec), a jeho boj o vítězství se Zoelem Ambergem byl doprovázen nádhernou atmosférou utvořenou místními fanoušky. V neděli pro změnu slavil vítězství ruským Zeta Corse, což byl tým z konce pole potýkající se s finančními problémy. Závod s nimi vyhrál do té doby nevýrazný Roberto Merhi a odstartovat tím tak svůj boj o titul i cestu do formule 1.

Po sezóně 2014 okruh Moscow Raceway z kalendáře vymizel kvůli vysokým přepravním nákladům pro týmy. 

Přímá cesta do Formule 1

FR 3.5 už od své první sezóny otevírala pilotům dveře do Formule 1, ale obzvláště v sezónách 2012 až 2014 v tomto směru dokázala překonat i GP2. I když v dnešní F1 už žádnou tvář z roku 2012 nenajdeme (už jen proto, že jsme tak tragicky přišli o Julese Bianchiho). Ale dnešní F1 je tvořena hlavně jmény sezóny 2013. V první řadě to byl šampion téhož roku Kevin Magnussen. V té době hájící barvy žlutého vozu (stejně jako dnes) týmu Dams a navíc stejně jako dnes s číslem 20. Ač v předchozích letech byla FR 3.5 zvyklá na poměrně vyrovnané bitvy o titul, Kevin byl šampionem takřka suverénním. V sezoně pětkrát zvítězil a k tomu přidal dalších 7 pódiových umístění. Jeho největší soupeřem v bitvě o titul byl Stoffel Vandoorne, tenkrát velmi nadějný nováček a úřadující šampion FR 2.0. Eurocup, dnes již vyzrálý pilot, který předvedl tak perfektní záskok za Fernanda Alonsa v letošní velké ceně Bahrajnu. Kdo se ze špice tohoto pole dostal do F1 byl i Will Stevens. Jeho výsledky ale zase tak skvělé nebyly, v roce 2013 skončil čtvrtý, ale bez jediného vítězství. O rok později si ještě pohoršil na celkové šesté místo, ale alespoň přidal dvě vítězství. Není divu že se v F1 příliš neohřál.

Část sezony 2013 ve startovním poli jezdil už i Carlos Sainz Jr. jeho hlavní úspěch ale přišel o rok později, kdy se stal šampionem. A to ještě suverénněji než Kevin Magnussen. Sedmkrát zvítězil, ale je zajímavé, že kromě toho žádné jiné pódiové umístnění za celé své působení ve FR 3.5 nezískal.

Také jsme tu měli již zmiňovaného Merhiho. Ten přišel v roce 2014 z DTM, a ač ze začátku jako favorit na titul rozhodně nevypadal, od vítězství v Moskvě se vše změnilo. Merhi se zařadil mezi špici a stal se Sainzův nevětší soupeř v bitvě o titul. Pro sezónu 2015 z toho byla závodní sedačka v F1.Ale na Merhim je zajímavé, že i přes své působení v F1 se rozhodl pokračovat i ve Formuli Renault 3.5, jelikož to týmu slíbil již před svou smlouvou s Manorem. Ale jednalo se o nejslabší tým pole Pons, kde bylo jasné, že na dřívější výsledky nenaváže. A také nenavázal. Jeho maximum bylo jedno pódiové umístění z Maďarska.

Nejsuverénější ze všech šampionů a ten kdo dokázal překonat většinu rekordů byl úplně poslední šampion Oliver Rowland. Zvítězil rovnou 8 krát a přidal pět dalších pódiových umístění. Bohužel už to bylo v době, kdy Formule Renault 3.5 měla svou největší slávu za sebou, takže Oliver zatím na svou závodní sedačku v F1 čeká a mezitím zamířil do GP2.

A proč vlastně World series by Renault skončila? Renault se rozhodl zbavit se Formule Renault 3.5 protože potřeboval finance na návrat do formule 1. Formule Renault 3.5 však nezanikla, změnila vlastníka a přejmenovala se na Formule V8 3.5 a bude jezdit společně s GT Open. Eurocup Formule Renault 2.0 a Renaut Sport Trophy pokračují stále pod Renaultem, pro závodní víkendy se spojily s ELMS. Konkrétnější detaily vám přinesu ve článku tento pátek před prvním závodním víkendem sezóny, který obě série zahajují poněkud paradoxně společně v Aragornu.