Jednadvacetiletý Tomáš Pospíšilík to na vlastní kůži poznává již dvě sezóny. Přišel z autokrosu, kde i přes nízký věk dokázal vybojovat národní titul v Buggy1600 a následně dokonce i v královské třídě SuperBuggy. Oproti většině nováčků si do rally přinesl výhodu v nabraných zkušenostech s hledáním správné stopy, najíždění zatáček, s chováním a ovládáním silného auta. Po seznamovací sezóně přišla sezóna učednická – a sám Pospíšilík ji v Klatovech hodnotil jako ne úplně povedenou. Jde tedy po správné cestě, nebo ne?
Jiná disciplína
Autokros určitě není jediná možnost, zkušenosti lze stejně tak skvěle získat v rallycrossu. Tou cestou šel Václav Pech a dovedla ho až do pozice multimistra republiky v rally. „Rallycross je hodně odlišná disciplína od rally, ale jsem šťastný, že mě táta v roce 1996 donutil začít právě rallycrossem,“ vzpomínal Pech před dvěma lety v rozhovoru pro premiérové vydání magazínu Motorsport revue. „Je tam široká cesta, můžeš si vyzkoušet veliký smyk, který když přeženeš, tak skončíš v kačírku nebo si škrtneš o svodidla, a opravdu najdeš tu hranici auta docela rychle.“ Pokud závodník svůj smyk přežene, tak na okruzích pravděpodobně přijde o nějakou tu pozici, případně vyskočí mimo trať. Nepotká se ale se stromem, sloupem, domem, příkopou, potokem, mostkem, špatně zaparkovaným civilním autem.
Týmová hra
Při rally je také daleko menší možnost si konkrétní tratě najezdit, zažít, naučit se je nazpaměť. Přichází zde na řadu faktor spolujezdec a s ním samozřejmě i psaní rozpisu. Alchymie není si ten rozpis jen správně napsat, ale také si ho umět nechat správně přečíst, rozumět mu a využívat ho jako svou přednost. Ale ani správná práce s rozpisem nestačí. Podmínky na trati se mění, je třeba být schopen si rozpis během závodu aktualizovat, a to je úkol nejen pro posádku, ale pro celý tým. Není tajemstvím, že špičkoví jezdci mají na trati své špiony, ať už oficiální, kteří projíždějí erzety ještě před předjezdci, tak mezi diváky. Někde se při prvním průjezdu vytahá bahno z pole, jinde sprchne a v lese to zůstane mokré ještě dvě hodiny poté… na každém závodě existují úseky, které si zkušené posádky vysloveně hlídají. Většinou se jedná o místa, kde se nedá nic moc získat, ale všechno ztratit.
Technická strana
Dalším důležitým faktorem je samotná technika, se kterou se závodí. Její kondice je stejně důležitá, jako kondice posádky. Kvalita jezdce se samozřejmě nepozná podle toho, jak dobrý je mechanik. Ale měl by svému vozu umět naslouchat, měl by vědět, co si s ním může dovolit, když zrovna vyjel ze servisu, nebo když naopak do další návštěvy servisní zóny ještě zbývá dost ostrých kilometrů. Měl by vědět, jak se jeho auto bude chovat, když je načaté pravé přední kolo nebo se třeba přehřívá motor. Samostatnou kapitolou je práce s pneumatikami. Zde je otázka, kolik možností nabízí pravidla šampionátu či vypsaného poháru, někdy se prostě suché nebo mokré gumy jedou jediné povolené směsi. Pro hlubší vhled do této problematiky jsou zde testy na uzavřené trati třeba někde „za barákem“. Když se smí vzorek prořezávat, je třeba vědět, proč to dělám a čeho tím chci dosáhnout.
Hlavou
Rally se také na rozdíl od „crossů“ nejezdí s pravou nohou přišpendlenou k podlaze. Zatímco třeba rallycrossař jede v tempu vždy jen pár minut a pak zamíří k mechanikům do depa, a najede za den dohromady třeba 20 ostrých kilometrů, pro jezdce rally je to často jen délka jedné z mnoha vložek, které na něj čekají. Je třeba se naučit jezdit hlavou, poznat, kde vypustit, a kde to naopak podržet. Zkušenosti z jiných sportů jsou k nezaplacení, ale zrovna tyto asi jinde než v rally získat nelze. A jediným způsobem jak na to, je prostě jezdit a jezdit. Čím více odjetých závodů, tím více ostrých kilometrů v rukou, nohách a v hlavě.
Seznamovací sezóna
Vraťme se nyní k Tomáši Pospíšilíkovi. Již jsem zmínil, že jeho nespornou výhodou jsou úspěšné sezóny v autokrosu – vždyť se v něm pohyboval od 11 let. Plusem je i zázemí rodinného týmu. Podle mého názoru je také dobře, že se rovnou neposadil do silné čtyřkolky, i když by ji nejspíš uřídil, když vítězil s brutálními Superbuggy, ale učí se to pěkně od dvoukolek. Jeho první sezónu v rally jsem již v úvodu charakterizoval jako seznamovací, druhou jako učednickou. V té první se vedle něj posadil Lukáš Vyoral, mladý ale již zkušený spolujezdec. S Citroënem C2R2 Max jeli sprinty a vyjeli si třetí místo ve třídě 6. Vyzkoušeli si také zahraniční tratě – v Lotyšsku, Belgii a dvakrát v Rakousku.
Učednická sezóna
Ve druhé sezóně přestoupili do Peugeotu 208 R2 a jeli velké závody, vybrané sprinty a opět něco v zahraničí – v Rakousku, Rumunsku, Německu. Podporuje je Peugeot Sport ČR, jejich rádcem se stal Roman Kresta. Papírovým výsledkem je celkové velmi pěkné druhé místo ve velkém mistráku ve třídě 6 za nedostižným Václavem Dunovským, hmotným dvě odstoupení po nehodách (Šumava a Barum rally) a kotrmelec na Krumlově, personálním rozchod s Lukášem Vyoralem, kterého po Barum rally nahradil Ivo Vybíral. Nabourané auto i změna spolujezdce k rally patří, zejména pokud se jedná o učednickou sezónu.
Sezóna 2016
Barumka byla prvním závodem, ve kterém Pospíšilík nestartoval s pronajatým, ale vlastním vozem. A změnila se ještě jedna, možná na první pohled ne až tak zásadní skutečnost – jezdec i spolujezdec jsou od té doby v servisní zóně vídáni s umazanýma rukama. I to je další správný krok na cestě jak poznat a pochopit, co je to rally. Další kroky bude Tomáš Pospíšilík moci učinit, pokud i v příští sezóně udrží trend slušné porce cca 12 závodů doma i v zahraničí. V průběhu roku 2016 bychom měli poznat, zda už přichází rally na kloub, čili si umí nastavit vyrovnané tempo a propojit rychlost se spolehlivostí.
