Ať už je to Carbonia cup (CC), Slovenský okruhový pohár (SOP), nebo vytrvalostní závody pod ARC Brno. Všichni tito pořadatelé umožňují závodní zážitky za přijatelný peněžní obnos. Nechci a ani nemůžu psát, že u nás v klubech závodí převážně amatéři. Na celé řádce podníků byla letos možnost zahlédnout piloty, kteří závodní vůz ovládat dokáží, mají FIA licenci, ale možná je znechutila ´´velká“ okruhová scéna. Viz poslední podnik SOP – tři vozy GT3 na startu závodu. To je ještě víc než letos v Mostě při MMČR. Carbonia cup také nabízí to, co u nás ještě nebylo – Caterhamy. A není jich zrovna málo. Když se pak patnáctka takových vozů, u kterých je dost výrazná závodní řeč těla, začne v závodě řezat, zážitek je to k nezaplacení. A jako kontrast k letošnímu zrušenému Epilogu – do zkráceného závodu odstartovalo něco opřes 15 vozů….a to se zdaleka nedědělo, kolik by jich pokračovalo do nebodované 3.-6. hodiny závodu. Na jaře v osmihodinovce na stejném okruhu pořádané ARC Brno startovalo vozů 16. Není to o moc více, ale tak trochu to něčemu napovídá. Pro zajímavost přidávám výši startovného (1 vůz) za jeden závodní víkend v Eurech a hrubý čas strávený na okruhu.
Carbonia cup – 220 – 100 min
Autoklub (FIA) – 600 – 100 min
Slovenský okr.pohár – 159 – 80 min
ARC brno (Le serie) – 690 – 240 min (4h závod)
Najdou se i nevýhody. Co když na okruhu potkáte nějakého samozvaného mistra světa, který vidí asfalt lemovaný pruhovanými obrubníky poprvé v životě a o chování na okruhu nemá ani ponětí? (ne že by se takovéto druhy lidí nevyskytovaly ani mezi držiteli FIA licence) S tím se holt každý musí smířit. Riziko havárie je v jakémkoli závodě, hlavně po startu, vysoké.
