Ve Šternberku, městečku zrozenému pro měření času a motorsport, se v sobotu 18. září konal devátý ročník soutěže s názvem Rally Jeseníky. Předpověď počasí nijak vábně nevypadala a i noc z pátku na sobotu naznačovala, že slicky se asi nazouvat nebudou. I když nakonec bylo sucho, na dramatické situace to vliv nemělo.
Počasí Je sobotní ráno, vstáváme kolem půl šesté a vyrážím spolu s tátou na nedaleký rallysprint. Bohužel, celou cestu naše octavia krájí mlhu jako nůž máslo, a my se obáváme že z rally toho kvůli počasí moc nebude… Po příjezdu do města času, jak se Šternberku také přezdívá, zjišťujeme, že počasí se vyjasňuje a asfalt se začíná příjemně vyhřívat sluncem. Vyřídíme akreditace, namátkově proběhneme servis a vyjíždíme na RZ1.
Zrádný štěrk Na první RZ jsem se vydal ke startu zkoušky od obce Domašov. Po několikaminutové procházce se dostávám ke krásným „vracečkám“, velmi podobným těm, které jsou na testu Ecce Homo. Těchto zatáček je několik za sebou, pokračoval jsem tedy k té z mého pohledu nejzajímavější, i když byla tzv. v protisvětle, zůstal jsem zde kvůli štěrku, který byl na asfaltu. Už předjezdci mi výběr místa potvrdili. U zadokolek se dalo předpokládat, že na výjezdu jim záď trošku ustřelí ven. Nikdo však nečekal, že celá zatáčka se dá projet bokem i ve vozech 2WD, tím myslím auta typu Opel Adam, felicie, fabie a podobné polokrevníky. Některá WRCa měla problém zatáčku správně projet, protože díky pohonu všech kol, štěrku a odstředivé síle se většina z nich „hrnula“ k vnější krajnici. Bylo to opravdu skvělé místo jak na koukání, tak na focení. Diváci sice museli stát na vnějším zvýšeném břehu zatáčky, ale ani z jejich postu to nabyla špatná podívaná. Tato technicky náročná pasáž nepřinášela jen „dobré ovoce“.
Poprvé za patnáct let Krutou daň za vytahaný štěrk při druhém průjezdu touto rychlostní zkouškou zaplatila posádka Safety teamu s Břetislavem Křenkem za volantem: „Byl to předjezd, jako každýjiný,“ začíná vyprávění jezdec. „Při prvním průjezdu RZ1 šlo vše hladce, ale snažili jsme se vštípit si do paměti, že je tady vytahaný štěrk. A že nebezpečnost úseku bude gradovat. Startujeme do RZ5, bohužel podle předpisů nesmíme mít ani helmy a dokonce ani rozpis, takže jedeme na oči. Není to nic jednoduchého. Spolujezdec hlídá itinerář, já musím hlásit ujeté kilometry, kvůli radiobodům a podobně. Do toho všeho musíme také hlídat diváky…“
Zde si dovolím poznamenat, že dle mého názoru by předjezdecká auta, nebo aspoň nejrychlejší „0“ měla mít rozpis. Je to naprostá maličkost, díky které by se ale nehoda vůbec nemusela stát.
A jak se to tedy celé seběhlo? Břetislav Křenek pokračuje: „Bylo to zrádné stoupání v lese… na rozpisu by ten úsek zněl asi takhle: Retardér – padesát do pravá osm – váže levá dvě do pravé tři brzda levá osm (Ret. 50- P8-L2-P3 B!- P8). Vyjíždíme z vlásenky L2-P3 a já řadím ze druhého na třetí rychlostní stupeň. Máme rychlost nějakých 70km/h. Spolujezdec se mě ptá na ujetou vzdálenost od startu, shlížím k budíkům … štěrk udělal své, záď vozu se svezla ven, korigovat smyk se už nedalo. Skončili jsme v nějaké drenážní jámě asi 20 metrů za naší osudnou vracečkou. Auto šlo do jámy přes střechu, naštěstí to odnesly jen pomačkané plechy. Chtěl bych poděkovat divákům za skvělou reakci a pomoc při nehodě. Auto z jámy musel vytáhnout přivolaný traktor, ale do servisu už jsme dojeli po vlastní ose. Velké štěstí bylo, že máme aspoň čtyřbodové pásy, které nás udržely v sedačkách. Myslím si, že kdybychom měli rozpis a já tam měl poznámku o štěrku, nic takového by se nestalo,“ uvažuje Křenek. „Mitsubishi už stojí na dílně u klempíře, doufáme, že to stihne, abychom mohli jet Klatovy. Ze Švýcarska se nám sice veze záložní vůz Mitsubishi Evo IX, ale snad se podaří opravit naše současné. Za celých patnáct let předjezdecké praxe jsem měl jen jednu nehodu na Slovensku, a na Barumce jsem odřel nárazník. Z vážných nehod je tato opravdu první. Pokud to na Klatovy časově nevyjde, pojedeme zcela určitě Vsetín. Touto cestou bych chtěl znovu poděkovat divákům za duchapřítomnost u nehody!“
Na první pohled tato nehoda vypadala opravdu škaredě, jsem rád, že se nikomu nic nestalo a za celou redakci přeji mnoho dalších šťastných předjížděcích kilometrů. Mitsubishi jsem v z této osudné zatáčce zachytil při prvním průjezdu, za poskytnutí fotografií po nehodě děkuji Marcelu Žákovi.
RZ 5, aneb civilní vůz na trati! Jako další zkoušku jsme zvolili druhý průjezd té samé RZ, ale s tím, že obsadíme jiná místa. Kousek od obce Těšíkov je trať vedená tzv. přírodním retardérem, kde se usídlila většina fotografů včetně nás. Jezdci s vozy sjížděli z hlavní cesty levou 3 na šotolinu, cca třicetimetrový šotolinový úsek uzavírali pravou 5 na asfalt za pomoci ruční brzdy. Nebyl problém tady vidět auta na třech, nebo dokonce dvou kolech…
I tato rally měla svůj stinný moment. Celým internetem koluje onboardové video, na kterém je zachyceno, jak je na uzavřené závodní trati odstaveno civilní vozidlo ABA s otevřenými dveřmi, a co hůř – nejsou vidět žádné reakce pořadatelů, žádný prapor ani nic podobného… Což je z mého pohledu naprosto nepochopitelné selhání pořadatelů. Je to stejné, jako by tam nebyli. Den poté vyšla oficiální tisková zpráva, ve které je poděkování dvěma posádkám. Ty skvěle zvládly krizovou situaci a podařilo se jim v nepřehledném úseku trefit mezi otevřené dveře civilního auta a strom u kraje cesty.
Závěr Sobotní závod nám ukázal všechny stránky rally. Dobré i špatné, předvedl, že taková věc jako je rozpis může docela jednoduše fungovat také jako prvek aktivní bezpečnosti i u předjezdců. A to vůbec nemluvím o helmách, vždyť předjezdci 0 a 00 už jedou docela svižným tempem. Až na „praporové“ selhání pořadatelů musím uznat, že diváci byli skvěle zabezpečení, stáli opravdu pouze tam, kde mají, a vše bylo vzorně vypáskováno! Za mě byl Rallysprint Jeseníky velice vydařený, těším se na další ročník.
